Vítám Vás na mém blogu, který vznikl díky mé zálibě - PLETENÍ Z PAPÍRU, kterému se věnuji od července 2009.
Jmenuji se Toňa a žiju na vesnici blízko Přerova.
Jsem člověk, který neumí jen tak sedět, musím neustále zaměstnávat ruce a něco tvořit. Také proto pracuji v mateřské škole. Miluji zahrádku, květiny, dřevo a kameny.
Postupně budu vkládat další věci, které mě zajímají, ale z nedostatku času to bude chvíli trvat. Pokud byste měli jakýkoliv dotaz k mé práci, nebo se Vám tu bude líbit - napište do komentáře.


V případě zájmu o výrobky mě kontaktujte na tonapleteni@seznam.cz , můžeme se domluvit.

Děkuji, že jste navštívili mé stránky a přijďte zas - jste vítáni - Toňa :-)

Copyright - kopírování obsahu blogu bez svolení autorky zakázáno | TONINA

Tandemový seskok..2008

23. srpna 2012 v 0:08 | Tonina |  Můj tandemový seskok 2008
Jak jsem k tomuto "bláznovství" přišla? Doslova, jako slepý k houslím. Doprovázeli jsme celá rodina skoro-zeťáka na letiště - dostal k narozeninám poukázku na seskok. Když jsem viděla jeho rozzářené oči z onoho zážitku jenom jsem se zmínila,že bych to asi také někdy chtěla zkusit. Mám v sobě zakódované jakési pokušení zkoušet věci, které mi nahání hrůzu. Zeťáci se vytratili na půl hodiny a po návratu mi sdělili:"Připrav se za půl hoďky jdeš skákat". Krve by se vě mě nedořezali. Najednou se mi sevřelo hrdlo, ale šla jsem na minikurzík, abych věděla co a jak. Myslela jsem si, že maximálně propadnou nemalé peníze, které do toho investovali :-(( a to jsem samozřejmě nechtěla.
Protože jsem letadlem nikdy neletěla už to byl pro mě šok, když jsem se podívala z okna a řekli mi, že jsme ve výšce zatím jen 500 metrů. To už jsem věděla, že je zle a že to prostě nezvládnu. Navíc letadélko prudce stoupalo a mírně se kolébalo ze strany na stranu a já myslela, že si pilot letadla jen hraje. Když mi můj tandemista řekl, že se to kolébe vlivem proudění vzduchu, tak to už jsem měla neměřitelný tlak. Uklidňoval mě pohled na ostatní lidi kolem - všichni rozesmátí.
Když jsme dovršili výšky 4000 m zaháčkovali jsme se a skákali jako první. Bože, dodnes vidím ten smrtelný kukuč v mých očích, když jsme stáli u otevřených dvířek. Podívat se dolů jsem nezvládla - ba naopak dívala jsem se ještě výš nad sebe.
Najednou pokyn a krok do neznáma...
Padali jsme volným pádem rychlostí 207 km/h - teprve teď ze mě spadl strach a užívala jsem si plnými doušky průlet přes mraky. Vůbec mi nevadilo, že nahoře byla pěkná zima. Mohla jsem si ovládat šňůry a vytvářet piruety.Něco tak náádherného a nepopsatelného se vidí opravdu jen zhora.
Celá tato akce trvala jen 20 minut. Po přistání jsem byla nesmírně šťastná. Nikdy na to nezapomenu - překonala jsem sama sebe a stálo to ZATO. :-))))


1. Nejstarší dcera mi pomáhá nasoukat se do kombinézy..


2.

3...smích mě přešel hned po podívání se z okna..

4.

5.





6.

7.

8.

9.

10...doskok byl pozvolný a hladký..

11.


Vždycky jsem si přála skočit i Bungie jumping, ale že se tak nestane za mě rozhodl jeden známý bavič, který....však to znáte :-))
Zdravím Vás Tonina.

Ps: Děkuji touto cestou všem, kteří jste mě podpořili hlasem v soutěži o Blog roku.
Těm, které jste tu poprvé a nevíte oč jde - dávám odkaz, kde si máte možnost prohlédnout 5 vybraných blogů
v kategorii Hobby a jeden z nich podpořit svým hlasem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 6. září 2012 v 19:28 | Reagovat

Ty jo, tak to bych nedala. Asi by dole přistála moje mrtvolka.Jsi hrdinka.

2 tetkapernikarka tetkapernikarka | Web | 11. února 2014 v 19:41 | Reagovat

Musí to být nádherný zážitek,celkově krásné....ale já bych byla asi bábovka .-) :-)nevím,jestli bych k tomu odvahu dostala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama